Dovolená

Těšíme se na ni a plánujeme ji skoro celý rok. Někdo už cestou zpátky z té právě končící. Pro někoho je vysněnou ta na chalupě, pro jiného v chatě na břehu přehrady a s rybářským prutem, další na ni bere kolo, nebo objevuje exotiku, šnorchluje, potápí se, jezdí po cizích státech a městech, památkách a výletech, koupe se v moři, leze po horách. Dovolená…těch pár dní v roce, od kterých si slibujeme, že si odpočineme. Můžeme si ji dovolit, šetříme na ni, někdy se i zadlužíme, pár dní kvůli kterým kupujeme nové věci, hubneme kvůli nim, pořizujeme fotografie, kterými plníme facebook, Instagram a někdy je i vyvoláme.

Dovolená, byť si ji spojujeme s příjemnými zážitky, je ale docela velkým náporem na naše nervy. Vyžaduje totiž často dost kompromisů. Máme od ní očekávání, jak by měla vypadat. Musí být právě to ideální počasí podle představ každého z nás, nesmíme se pohádat, musíme být všichni spokojení. Vždyť to jsou ty dny, které jsou z celého roku nejvíc. Stejně jako třeba Vánoce.

A stejně jako před Vánoci, i s dovolenou vyplouvají staré křivdy, ukazuje se rozladěnost ve vztazích nebo projevuje osamělost. Emoce pracují. Je to čas, kdy nabouráme naše stereotypy a rytmus dní.

Mnoho z nás se tak moc snaží, aby vše bylo tak, jak si myslíme, že má být, že zapomínáme být sami sebou a sami se sebou šťastní. Co na tom, že chci na dovolené dlouho spát, zatímco partner chce jít už brzy ráno ven? Proč se trápit, když kamarádka, s jejíž rodinou trávíme prázdniny, chce stále uklízet, zatímco já se ráno u první kávy musím hlavně nalíčit. Proč na dovolené, stejně jako každý den života, nedělat jen to, co chci a mít radost ze své výjimečnosti? Konečně, vždyť přeci život nežijeme jen kvůli těm několika dním na dovolené. Každý den, každá minuta našeho života může být krásná. Svůj život i svou dovolenou si nastavujeme právě v naší mysli. Co si dovolit mít se krásně každý den, oceňovat sami sebe a vše, co máme. Žijeme jen jednou a žádný reparát se nekoná.